Restaurování voskových předmětů. Druhy vosků, jejich vlastnosti, možnosti konzervace a restaurování
Zpravodaj STOP, svazek 18, č. 1/2016
Zpravodaj STOP, svazek 18, č. 1/2016
Vosky – přehled, Benjamin Bartl, Bronislava Bacílková, Národní archiv
Degradace včelího vosku, Benjamin Bartl, Národní archiv; František Krejčí, Jakub Karch, ÚTEF ČVUT v Praze
Použití poly(2‐ethyl‐2‐oxazolinu) – Aquazolu pro lepení voskových pečetí, Štěpán Urbánek, Benjamin Bartl, Michal Ďurovič, Národní archiv
Použití Aquazolu pro lepení voskových předmětů – poznatky z praxe, Štěpán Urbánek, Národní archiv
Použití propolisu při konzervaci voskových předmětů, Jana Dernovšková, Národní knihovna ČR
Praktické zkušenosti s restaurováním voskových pečetí v Národním archivu, Libuše Holakovská, Národní archiv
Výroba, konzervace a restaurování ceroplastik, Petr Polášek, Vyšší odborná škola restaurátorská, Brno
Vosk jakožto nejstarší médium pro záznam zvuku, Jan Hosťák, Národní technické muzeum
V muzejních nebo galerijních sbírkách, v archivech apod. se setkáváme s významnou skupinou předmětů, jejichž součástí je vosk. Vosky jsou organické materiály známé hlavně dobrou zpracovatelností, odolností proti stárnutí a vodoodpudivostí. Pro své vlastnosti i relativní dostupnost byl hlavně včelí vosk a jeho směsi s dalšími hmotami používán po dlouhé období jako nosič záznamů (od destiček s rytými znaky či písmem po válečky zachycujícími zvuk), velmi často jako materiál pečetí, dále pro zhotovování modelů (pro výrobu odlitků metodou ztraceného vosku, anatomických či botanických modelů apod.) i pro původní sochařskou tvorbu. Vosky byly používány jako pojivo malířských barev, později jako součást tzv. voskopryskyřičných směsí užívaných restaurátory pro nažehlování obrazů na plátně. Používaly se pro povrchovou úpravu jiných materiálů, kterým dodávaly lesk a vodoodpudivé vlastnosti, a v neposlední řadě se voskovými svícemi svítilo. Hmoty obsahující jako hlavní složku vosk sloužily často k tmelení nebo lepení.
Dnes se tak setkáváme s potřebou restaurování nejrůznějších voskových předmětů, jejichž zachování vyžaduje čištění, lepení, zpevňování (hlavně povrchu) či doplňování chybějících částí. Jindy se naopak objevuje potřeba odstraňování zbytků voskových nečistot, povrchových voskových úprav apod.
Je zřejmé, že dobré poznání vlastností vosků, možností jejich identifikace a metod restaurování nebo odstraňování je v oblasti památkové péče velmi důležité. Společnost STOP věnovala otázkám restaurování voskových předmětů dva semináře, kde přednesla příspěvky řada odborníků pracujících v archivech, v muzeích i jako samostatní restaurátoři. Zazněly zde zkušenosti i ze dvou zahraničních pracovišť. Vybrané texty z obou seminářů jsou shrnuty v tomto čísle Zpravodaje STOP. Vedle základního přehledu vosků a jejich vlastností je možno zde nalézt výsledky výzkumných prací zabývajících se studiem některých charakteristických typů poškozování vosků a možnostmi lepení voskových předmětů. A samozřejmě i práce shrnující zkušenosti s restaurováním různých typů sbírkových a uměleckých předmětů, jejichž základní složkou je právě vosk.
Petr Kotlík, předseda společnosti STOP
