Složitému problému – vápnu na památkách – je věnován dnešní seminář. Tento materiál jedněmi zatracovaný a jinými idealizovaný má, jako jiné látky používané lidmi, své výhody i nevýhody. Používání vápna či vápenných výrobků má ve stavitelství dlouholetou tradici. I dnes je vápno neodmyslitelnou součástí většiny maltových směsí, včetně suchých – prefabrikovaných malt a omítek. To je důkazem jeho jen obtížně (zpravidla i finančně náročněji) nahraditelných či napodobitelných vlastností.
V průběhu doby se způsoby výroby páleného vápna, jeho hašení i přípravy směsí vápno obsahujících, někdy dosti změnily. Návrat k původním technologiím je většinou složitý, někdy technicky nedostupný a především finančně náročný. Objevuje se tedy otázka, zda finanční nároky s tím spojené jsou vyváženy zlepšením výsledných vlastností (včetně estetických, kulturních apod.) vápenických výrobků. Pokud výrobce dojde k tomu, že ano, nezbývá než na takovéto specializované výroby věnovat potřebné finanční prostředky a to jak do výroby a zpracování, tak i do potřebného technologického výzkumu.
Jinou otázkou je, zda není možno dnes vyráběné druhy vápna zpracovat tak, aby se svými vlastnostmi v maximální míře přiblížily dříve vyráběným druhům. To ovšem vyžaduje definovat tyto požadavky (vlastnosti), pokusit se je popsat technologickými veličinami a potom hledat možnosti úpravy vybraných soudobých vápen. Ke všem těmto otázkám, jak doufám, se na semináři dostaneme a naší společnou snahou bude hledat na ně odpovědi.
Domnívám se, že určitou pomocí k této diskusi mohou být i výsledky průzkumu současných zdrojů vápna v naší republice, který společnost STOP v nedávně době provedla a jehož výsledky jsou publikovány.
P. Kotlík, předseda společnosti STOP