Voda a stavební památky je časté téma diskusí projektantů, technologů, památkářů i investorů a prováděcích organizací. Je to časté téma i různých seminářů, konferencí a odborných publikací. Proč je mu věnováno tolik místa, času i finančních prostředků?
Od samého začátku představovala pro člověka „střecha nad hlavou“ především ochranu před nepřízní počasí. Nejdříve člověk využíval přírodní prostory – skalní převisy, jeskyně, později zhotovoval jednoduché přístřešky z větví, uspořádaných kamenů, zahloubené či kopané „zemljanky“, ještě později budoval jednoduché stavby z proutí, stavby srubové – roubené, hrázděné i zcela zděné. Hlavním účelem však stále bylo vytvořit příjemné prostředí pro svůj pobyt. Jako při všech činnostech i při budování přístřešků člověk postupně sledoval i další cíle včetně estetických a výtvarných. Právě obě tyto hlavní funkce, pro které byly a jsou stavby budovány, jsou přítomností vody v konstrukcích budov ohrožené. Nadměrná vlhkost ve stěnách zhoršuje jejich tepelněizolační schopnost, brání vzniku pro člověka (ale i další živočichy) příjemného prostředí, pro neživé objekty (např. sbírkové či archivní předměty) pak vhodného (šetrného) prostředí.
Navíc nadměrný obsah vlhkosti ve stěnách budov zhoršuje jejich odolnost proti stárnutí, podporuje řadu negativních – korozních až destrukčních dějů stavby samé i výtvarných prvků s ní spojených (nástěnných maleb, výtvarně zpracovaných fasád atd.). Detailněji bude o destrukčních faktorech spojených s přítomností vody hovořeno v příspěvcích tohoto semináře. Je zřejmé, že právě ztráta schopnosti poskytovat vhodný úkryt člověku samotnému či živočichům nebo věcem, které člověk chce chránit před povětrností, a zrychlená ztráta základních vlastností konstrukce budovy jsou příčinou intenzivních snah o omezení množství vody v materiálech stavby. Že se mnohdy jedná o velmi komplikovaný a složitý úkol je z příspěvků tohoto semináře zřejmé.
Petr Kotlík, předseda společnosti STOP