Památky a vnitřní klima

Scházíme se dnes v Anežském klášteře na semináři věnovaném vnitřnímu klimatu v památkových objektech. Zařadili jsme toto téma do programu seminářů Společnosti pro technologie ochrany památek z několika důvodů: Prvním z nich jsou samotné historické objekty. Jsou dnes mnohdy využívány k jiným účelům, než pro které byly původně stavěny, současný „provoz“ v nich se často výrazně liší od činností původních, zde provozovaných. To s sebou samozřejmě nese i změny, jejichž důsledkem může být poškozování samotného objektu. Nepříznivé změny mohou být dále zhoršeny (a negativní důsledky podpořeny) různými dodatečnými stavebními úpravami, jež nerespektovaly (často díky neporozumění upravovatelů) záměry původních stavitelů. Příkladů známe všichni mnoho – od depozitářů umístěných v nevhodných prostorech, přes proudy návštěvníků procházející místy, kde původně sedělo a četlo či psalo několik osob, až po vlhká a chladná sklepení v dřívějších dobách dobře sloužící k uchovávání potravin a dnes přebudovávaná na vytápěné a z blízké kuchyně zásobované restaurace, vinárny nebo bary. Většina z nás se setkala se zazděnými větracími otvory, zaslepenými okny nebo utěsněnými „anglickými dvorky“.

Někdy se zdá, že se „přestavovatelé“ domnívají, že původní stavitelé byli slabomyslní nebo v nejlepším případě málo vzdělaní a zkušení a oni musí napravit, co předchůdci z neznalosti či neschopnosti pokazili.

Dalším, a domníváme se, že dobrým důvodem k setkání nad tímto tématem je péče o vnitřní klima prostor, kde jsou uchovávány historické nebo umělecké předměty – o výstavní sály a depozitáře archivů, muzeí, galerií, ale i hradů, zámků apod. Protože tyto objekty nebyly většinou stavěny s vědomím toho, že budou k uchovávání památek či archiválií sloužit, je někdy obtížné „sladit“ požadavky na prostředí vhodné pro tyto předměty s potřebami konstrukce budovy samotné. Například relativně suchého a chladného prostředí požadovaného při uchovávání předmětů z papíru, kůže, dřeva apod. je možno dosáhnout v historické budově často pouze za cenu drastických zásahů do větrání a vytápění – vedlejším důsledkem těchto zásahů může být vážné poškození konstrukce stavby.

Ani zcela nové, moderní depozitáře a výstavní místnosti však nemusí být úplně bez problémů, pokud projektant nevzal v úvahu potřeby sbírkových předmětů či objektů, které v nich mají být uloženy. Ke všem těmto technologickým problémům přistupují ještě nároky finanční – na pořízení i provoz potřebné izolace, větrání, vlhčení či naopak sušení vzduchu atd. A to vše činí z potřeby „vyhovět“ historickým objektům a předmětům a poskytnout jim maximálně šetrné prostředí někdy obtížně řešitelný úkol. Snad dnešní seminář – vystoupení přednášejících i diskuse účastníků – pomohou k jeho řešení.

Petr Kotlík, předseda společnosti STOP