Cement v památkové péči

Letošní program odborných seminářů zahajuje společnost STOP tématem zdánlivě kontroverzním: cement v památkové péči. Slovo cement (nebo beton) někdy působí v této oblasti téměř jako slovo neslušné. Je spojováno s nevratnými a nešetrnými úpravami památek z „tradičních“ materiálů – cementu nebo betonu jsou přisuzovány znehodnocující či dokonce devastující vlastnosti. Tyto odsudky pocházejí jistě z dřívějších špatných zkušeností, ale často i z nedostatečných technologických znalostí či nedostatku informací.

Cement (obecně hydraulická pojiva) byl používán, a to zcela uvědoměle, již v antice. Římané znali dokonce již i ukládání směsí pojených hydraulickými pojivy do bednění – tedy obdobu našeho litého betonu. Bez použití pojiv s výraznými hydraulickými vlastnostmi by se do dnešních dnů tak významné památky z té doby, jako jsou např. akvadukty, zcela jistě nezachovaly.

Proč tedy dnes cement mnohdy vzbuzuje tolik odporu a příměs cementu např. v maltových či omítkových směsích působí jako strašák, který nutí výrobce maskovat jeho přítomnost nejrůznějšími eufemismy? Co je cementu vytýkáno? Vysoká pevnost hmot, které jej obsahují (vyšší než u jiných anorganických pojiv) a z toho špatná odstranitelnost, nebo chemický či fyzikální vliv složek cementu na ostatní materiály (výkvětotvorné soli), nebo snad šedá barva malt a omítek obsahujících běžný portlandský cement?

Je zřejmé, že všechny tyto odsuzované vlastnosti nejsou dané pouhou přítomností cementu jako hydraulického pojiva, ale jsou důsledkem nevhodné skladby směsí, nevhodné nebo ne dost důkladně dodržované technologie. Ani na onom často tolik odsuzovaném torkretování není přítomnost cementu to nejškodlivější. Podstatnější je vytvoření souvislé tuhé skořápky, která může být užitečná pro určité případy konstrukcí (jinak by tato průmyslová metoda nemohla najít tolik uplatnění), avšak u barokní klenby nebo gotické ohradní zdi je znehodnocující. Myslím však, že se shodneme, že by byla stejně znehodnocující i bez přítomnosti cementu v použité směsi. Jen by se tento chybný krok (toho, kdo je navrhoval nebo provedl) snadněji odstraňoval.

Zmínit se musíme ale i o objektech, kde cement a z něho připravený beton byl jedním z hlavních, ne-li hlavním konstrukčním materiálem. A nemusejí to být pouze vojenská opevnění z konce 30. let nebo silniční či železniční mosty (viz zbytky mostní konstrukce v Libni). Známé jsou konstruktivistické stavby význačných architektů z první poloviny tohoto století v Praze, Brně, Zlíně atd. I tyto stavby jsou dnes památkami a vyhýbat se pojmu cement nebo beton v jejich spojitosti by bylo nesmyslné. Neodmyslitelně k nim patří. Hydraulická pojiva – cementy – jsou jednou z možností, které v minulosti byly a dodnes jsou využívány jako pojiva ve stavbách a je pouze otázkou jejich kvalifikovaného použití, zda budou spíše sloužit nebo poškozovat. Pokud k odbornějšímu pohledu na ně alespoň částečně poslouží dnešní seminář, nebude to čas ztracený.

Petr Kotlík, předseda společnosti STOP