Činnost při ochraně památek Fakulty restaurování Univerzity Pardubice

Společnost pro technologie ochrany památek – STOP shromažďuje (a pokouší se dále šířit) vedle technologických informací i informace o možnostech vzdělávání, tedy studia příslušných programů a oborů zaměřených na praktické restaurování či konzervování památek. V roce 2003 jsme v jednom z čísel Zpravodaje publikovali přehled škol (středních i vysokých), které mají některý z takových oborů akreditován a kde je možno na příslušné úrovni (středoškolské či vysokoškolské) jej studovat. V dnešním čísle navazujeme na tuto souhrnnou informaci ucelenějším přehledem studijních oborů Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, sídlící v Litomyšli.

Současný trend ve výchově restaurátorů a konzervátorů památkových objektů (v „evropském“ i „mimoevropském“ zahraničí se tato profese zpravidla označuje jedním termínem, v našich krajích však stále přežívá odlišné chápání těchto profesí) jednoznačně směřuje ke spojení řemeslné zručnosti, umělecko-historických znalostí a výtvarného talentu s přírodovědným vzděláním. Příkladem je propojování uměleckých škol (v německy mluvících zemích Fachhochschule) s technickými univerzitami např. v Postupimi, Kolíně n. Rýnem nebo Bernu (viz P. Kotlík, Přírodovědné vzdělávání konzervátorů a restaurátorů, Sborník konference konzervátorů-restaurátorů, AMG, Příbram 2008). Také v naší zemi tento proces postupně, byť ne vždy soustavně probíhá (bakalářské studium programu Konzervování-restaurování objektů kulturního dědictví – uměleckořemeslných děl na VŠCHT v Praze, studium bakalářského a navazujícího magisterského oboru Chemie – konzervování – restaurování na Masarykově univerzitě v Brně apod.). Jednou z institucí, kde se o toto propojení snaží, je právě Fakulta restaurování v Litomyšli. Představu o tom, jak se to daří, si může čtenář udělat z následujících textů.

Petr Kotlík, předseda společnosti STOP