Historické omítky – Křivoklát 2005

Dnešní setkání na Křivoklátě navazuje na loňský seminář zaměřený na porovnání možností dodatečného zpevnění historických omítek. Budeme si při něm moci prohlédnout jednotlivé zkušební plochy, na něž byly aplikovány vybrané konsolidanty včetně vápenné vody a ověřit si jejich účinnost i vliv na vzhled apod. Firmy, které se experimentu zúčastnily (Aqua obnova staveb, Imesta a Remmers CZ), poskytly konkrétní údaje o prostředcích a jejich spotřebě, jež na jednotlivé části byly aplikovány, zaznamenávány byly rovněž počty jednotlivých postřiků vápennou vodou i její spotřeba (aplikace vápenné vody si vyžádala nejvíce času). Uvedené údaje tak dovolují objektivnější zhodnocení zkoušených variant.

S vápennou vodou úzce souvisí i první experiment na hradě Křivoklát. V roce 1997 zde bylo naneseno na ohradní zeď několik omítek s vápenným pojivem, částečně připravených z komerčně dodávaných suchých maltových směsí a částečně míchaných přímo „na stavbě“, navíc s přídavkem některých modifikujících přísad – fermeže, tvarohu nebo vodní polymerní disperze. I tyto zkušební vzorky bude možné si prohlédnout a posoudit jejich stav.

S vápennými technologiemi souvisí i dnešní téma: vzdušné vápno versus hydraulická pojiva. Z analýz historických malt a omítek (nejen z našeho území) je známo, že v minulosti obsahovala převážná většina vápenných pojiv větší či menší množství hydraulických složek. Bylo to dáno kvalitou vápence, z něhož bylo vápno páleno. Klasickým příkladem je tzv. kufsteinské vápno, jež bylo hojně používáno v Rakousku (těžilo se a pálilo v pohoří Kufstein v Tyrolsku) i u nás. Dodnes je pojem kufstein jakýmsi standardem pro velice odolné štuky či umělý kámen s tímto pojivem. Analýzy provedené již počátkem 20. století ukázaly, že tento materiál obsahuje vysoké množství hydraulických složek, které je přibližují dnešním cementům. Je tedy možno položit otázku: „Jedná se z pohledu dneška v tomto případě ještě o „vápennou“ technologii?“ Určitým zjednodušováním, kterého jsme se my technologové často dopouštěli (a mnohdy ještě dopouštíme) ve snaze vysvětlit a zpřehlednit relativně komplikované vztahy mezi strukturou materiálů a jejich vlastnostmi pro kolegy s jiným vzděláním než přírodovědným, se nám podařilo dosáhnout stavu, že toto zjednodušené vidění bývá považováno za úplné a vyčerpávající. Skutečnost je však daleko složitější, komplikovanější a při snaze o její úplné pochopení s těmito zjednodušenými představami nelze vystačit. Nezbývá, než ve vzájemných diskusích upřesňovat technologické informace o historických i v současnosti používaných materiálech, ukazovat nestále rostoucí objem znalostí přírodních věd, ale zároveň upozorňovat i na nebezpečí přeceňování jejich možností. Věřím, že k tomu přispěje i dnešní setkání v příjemném prostředí hradu Křivoklát.

Petr Kotlík, předseda společnosti STOP