Revitalizace zřícenin moravských hradů

Po zříceninách v Čechách, jimž bylo věnováno třetí číslo Zpravodaje STOP 2009, jsme se v tomto posledním letošním čísle pokusili shromáždit obdobné informace o stejné skupině památek na Moravě. Autorství příspěvků se velice ochotně ujali kolegové z NPÚ, ÚOP v Kroměříži, a z magistrátu města Jihlavy.

Výběr konkrétních objektů jsme nechali na autorech. Domníváme se, že „představený vzorek“ je velice názorný. Opět se vedle historických faktů dozvídáme informace o tom, jak jsou či byly objekty zajišťovány „technicky“, s jakými obtížemi se správci a prováděcí firmy při této činnosti byli nuceni vyrovnat. Opomenuty nejsou ani některé negativní zkušenosti se staršími zásahy. Je příznačné, že tyto poznatky se shodují se zkušenostmi získanými s obdobnými postupy i na řadě jiných památkových staveb. Onen spíše „průmyslový“ přístup k ochraně bortícího se zdiva a v minulosti dlouhodobě zanedbávaná údržba (ochrany korun zdiva i celých zbylých objektů před srážkami, vegetací apod.) zanechaly dosti škod na velkém množství historických staveb, nejen na zříceninách.

Potvrzuje se, že materiály a metody, které mohou dobře sloužit jinde, u historického zdiva mohou nejen selhat, ale i nenávratně poškodit to, co se dosud podařilo zachovat. Na uvedených příkladech se znovu přesvědčujeme, že pouze spolupráce pracovníků památkové péče, zkušených technologů a projektantů a kvalitních řemeslníků může vést k úspěšnému cíli – pomoci k záchraně památky.

Potěšující je také fakt, že se na této činnosti často podílejí i skupiny dobrovolníků (občanská sdružení i „oficiálně neorganizovaní“ zájemci), obvykle přímo spjati s místem či objektem. Pokud respektují zásady, jež pro ochranu a záchranu památek stanoví oficiální památková péče, jsou velice vítaným „spolupodílníkem“ nejen záchranných akcí, ale také dalšího využívání zříceniny.

Věříme, že informace otištěné v tomto čísle mohou pomoci i dalším „zachráncům“ historických zřícenin.

Petr Kotlík, předseda společnosti STOP