Technické památky. Obnova objektů

Zatímco nález starého rukopisu nebo části sochy (např. ve Vltavě pod Karlovým mostem) vzbudí obvykle zájem tisku, televize apod., „znovuobjevení“ větrného nebo vodního mlýnu, hamru, nádražní budovy či továrního objektu zůstane laickou (a většinou i novinářskou) veřejností zpravidla bez ohlasu. Přesto tyto technické stavby patří mezi časté cíle rodinných výletů a např. v muzeích v přírodě jsou zpravidla velice oblíbeny. Jsou, obdobně jako památky uměleckého řemesla, dokladem technické vyspělosti a umu těch, kteří je vymysleli a vytvořili. Bohužel je na ně někdy mezi odborníky pohlíženo s určitým despektem. V řadě případů dokonce neexistuje, či ještě nedávno neexistoval, ani jejich přesný soupis (viz větrné mlýny). Zcela určitě si však zasluhují stejně systematickou a kvalifikovanou péči jako díla umělecká. Navíc se „opatrovníci“ obvykle snaží o to, aby byly alespoň částečně zachovány jejich funkce. O to komplikovanější bývají technologické problémy spojené s obnovou a o to složitější bývá rozhodování, co vyměnit, co doplnit a co konzervovat v původním, i když už nefunkčním stavu.

Předpokládáme, že dnešní seminář bude jakýmsi úvodem či vstupem do této zajímavé oblasti památkových objektů, na němž se účastníci budou moci seznámit se zajímavými příklady objektů z této skupiny, s hlavními zásadami ochrany technických památek i s praktickými příklady jejich obnovy. Na podzim na něj potom naváže seminář zaměřený na obnovu kovových konstrukcí. A rádi bychom se tomuto tématu věnovali i v příštím roce, vždyť mostní a věžní konstrukce, drážní stavby i budovy sloužící původně kovovýrobě nebo výrobě tkanin, pokud se zachovaly, dokumentují vysokou technickou úroveň našich zemí, mnohdy výrazně převyšují okolní státy Evropy.

Petr Kotlík, předseda společnosti STOP