Restaurování barevné vrstvy obrazu

Posledním letošním seminářem se Společnost pro technologie pro ochranu památek vrací k problematice restaurování obrazů. Složitá výstavba barevné vrstvy především závěsných obrazů, přítomnost organických látek (hlavně pojidel) i anorganických látek (především pigmentů) klade vysoké nároky na metody používané při přírodovědném průzkumu těchto děl. Situace je dále ztížena omezenou možností odběru vzorků barevné vrstvy i podkladu.

Již „tradičně“ používaná optická mikroskopie a mikrochemické kapkové reakce jsou dnes ve stále rostoucí míře doplňovány metodami instrumentální analýzy. Tyto metody poskytují podstatně komplexnější výsledky, vyžadují menší vzorky, často je možno analyzovat dílo zcela bez odběru vzorků. Kombinace s mikroskopem (např. IČ spektrometrie nebo Ramanova spektrometrie) umožňuje soustředit analýzu na konkrétní krystal pigmentu, zrno pojiva apod. a tím zpřesnit její výsledky. Uvedené metody jsou však velice náročné na vybavení (vysoké pořizovací náklady) i na interpretaci výsledků (potřeba vysoce kvalifikovaných specialistů). To vede k tomu, že jsou dostupné především na specializovaných vysokoškolských a akademických pracovištích, kde jsou potřebná zařízení využívána i pro další typy analýz.

S finanční náročností průzkumu využívajícího drahá zařízení a zkušené pracovníky s vysokou kvalifikací souvisejí i náklady, které jsou na něj vynakládány. Často je na průzkum vyčleňována částka, která nemůže požadovaný rozsah měření reálně pokrýt a spoléhá se na fakt, že měření provádí státní či veřejné pracoviště, a na „zanícení“ pracovníků, kteří jsou ochotni určitou část prací provést bez nároku na finanční úhradu. Problémem také bývá, že náklady na průzkum jsou často uváděny jako součást celkových nákladů na restaurování a opticky tak snižují částku, kterou za svoji práci dostává restaurátor. To vyvolává snahu „zlevnit“ průzkum, omezit počet vzorků, zvolit finančně méně náročné metody či zajistit analýzu na pracovišti, které nedisponuje dostatečně kvalifikovaným personálem v oblasti průzkumu památek (byť zkušeným např. v analytické chemii).

V řadě zemí západní Evropy je považována za přiměřenou částka vynaložená na přírodovědný průzkum, která představuje přibližně 10 % z celkových nákladů. V našich podmínkách je tento poměr velice často považován za příliš vysoký. Faktem však zůstává, že kvalitně provedený přírodovědný průzkum, jehož výsledky jsou přehledně, srozumitelně a realisticky interpretovány, pomůže nejen zvýšit kvalitu restaurátorského zásahu, ale navíc zvýší jeho efektivnost a tím „návratnost“ investic do něho vložených.

Petr Kotlík, předseda společnosti STOP